Jdi na obsah Jdi na menu
 


Peking (Beijing) - Velká čínská zeď - Zakázané město

16. - 17. června vlakem do Pekingu

Ze Xi'anu do Pekingu (čínsky Beijing) jedeme vlakem. Vyjíždíme v podvečer a po 15 hodinách, ráno v 9:08, vystupujeme na nádraží v Pekingu. Máme lístky na "hard sleeper" (yingwo), volně přeloženo „spaní na tvrdém“. Jsou to podobné vagóny, jako u nás lehátkové vozy, jen s tím rozdílem, že nejsou kupé uzavřena. Jsou to jen takové boxy pro 6 lidí, pro zavazadla je místo pod stropem v uličce, kde jsou také u oken sklápěcí sedačky se stolkem. Kufry s jídlem si dávají cestující na zem pod lavici, číňané totiž pořád jedí, nechápu, že nejsou tlustí. S námi je v boxu mladá rodina, mají asi tříletého syna a uprostřed spí nekomunikativní mladík. Otec synka je profesionální voják Čínské osvobozenecké armády (takto to pojmenoval on), mladá paní moc anglicky neumí. Celou dobu co jedeme něco jedí (tedy kromě spánku), je to neuvěřitelné, ale mají opravdu plný kufr jídla. A když nejedí velké jídlo, tak louskají slunečnicová semínka, sušenky a podobně. Ve vlaku je dobrá atmosféra, cestující jsou k sobě přátelští, o kousek dál tři starší ženy hrají karty a občas jim někdo do toho mluví, jednu chvíli, před dojezdem do Pekingu, přiběhnul malý kluk, přibližně stejně starý s tím „vojenským“, ale pěkný ďábel. Za chvíli pro něj přišel dědeček a už se u nás uvelebil, zkrátka jsou to takoví pohodáři. Vozy jsou klimatizované a to je důvod, proč nejsou uzavřená kupé.

 dsc_9434.jpg   dsc_9439.jpg

Cestující nastupují do vlaku. Naši spolucestující, táta voják se synkem, maminka spí ve třetím patře.

Na podlaze je koberec, jízda je velmi tichá, koleje jsou svařené, takže nic netluče. Na stolku mezi lavicemi, který je větší než jsme zvyklí, je konvice na horkou vodu, podnos, na zemi velký koš na odpadky. Během jízdy chodí průvodčí a koše vybírá. V noci uklízí. Horká voda 98 stupňů je k dispozici v Číně všude, prodává se tady totiž čínská polévka ve velkém kelímku, nudle plus čtyři až pět sáčků s přísadami (dehydratované maso) i s vidličkou, stačí zalít vařící vodou, zpátky přiklopit, zajistit vidličkou víko, aby se nudle spařily a hotovo, nudle se vyjedí vidličkou, vývar se vypije. Čínané to jedí stále a všude.

 dsc_9444.jpg   dsc_9456.jpg

Ranní hygiena, cestující chodí v pyžamech. Ve voze jsou 4 umývárny každá se dvěma umyvadly a čtyři turecké záchody, všechno v nerezu a služba to stále udržuje čisté. -  Na recepci v hotelu.

 dsc_9458.jpg   dsc_9463.jpg

 Typická ulice ve staré zástavbě kilometr od centra Pekingu.

Z nádraží jedeme metrem do hotelu, velmi slušný hotel stojí v uličce ve staré zástavbě, krámky vedle sebe, přímo naproti kadeřníci, vedle paní s krámkem potravin a všeho ostatního, má v krámě i postel, na které spí, té jsme si dali včera vyprat prádlo. Přišlo to levněji než prát v hotelu a tři hodiny na to čučet, než to vyndá člověk z pračky a ze sušičky. Ráno jsme usmlouvali za pytel prádla 25 RMB (75 Kč) a večer když jsme si to šli vyzvednout chtěla 36 RMB, to je tady normální, vidí cizince, které většinou všechny řadí mezi američany a chtějí na nich něco trhnout. Povolal jsem našeho Jardu, domluví se už slušně čínsky a on jí to správně připomenul a ona si jako vzpomněla na dohodnutou cenu, je to docela legrace. My s Ilonou bychom to také vyřídili, ale bylo by to složitější, prostě by víc nedostala, pytel s prádlem jsem držel v ruce.

FOTOALBUM

18. června – na Velkou čínskou zeď

V první řadě jsme zvolili méně navštěvovaný úsek Velké zdi, Mutianyu Great Wall, necelých 80 km severovýchodně od Pekingu u obce Mutianyu 慕田峪. Badalin a Juyongguan jsou blíž a tedy více navštěvovaná místa. Ve vybavení není rozdíl, všude jsou lanovky, tady dolů i tobogán. protože celá oblast, na rozdíl od jiných míst, je chráněnou rezervací, není zde záplava krámků a kiosků pro turisty, jen těsně pod lanovkou jich je několik. Pro ty, kteří toto místo chtějí navštívit je ZDE popis, kde najít autobus.

Ráno vstáváme v půl šesté, jedeme hodinu a půl metrem na autobusové nádraží. Po cestě si kupujeme snídani, svačinu na celý den máme sebou, a hlavně vodu, máme sebou 4,5 litru, což asi bude málo, ale voda je tady všude ke koupi, jen je podle lokality dražší. V 8:30 má odjíždět autobus, sešlo se tady asi 30 lidí, ale dispečerka chodí s lístečkem, na kterém má anglicky napsáno „zácpa“ (je to legrační, protože nevíme, jestli má zácpu řidič autobusu, nebo je zácpa na silnici) a autobus přijíždí až v 9 hodin. Jede s busem jako když chce dohnat zpoždění, má pár zastávek a po dvou hodinách se objevují hory. Ještě vystoupá do kopců a na konečné nás vysadí, řidič nás žene k pokladně na lanovku, protože správně předpokládá, že my pěšky nahoru nepolezeme. Kupujeme si jen cestu nahoru, dál uvidíme, o pár kilometrů po zdi je další lanovka sedačková (tou se vracíme dolů za 50 RMB).

Původně jsme se informovali v hotelu na možnosti turistického servisu. Za 320 RMB / osoba by nás odvezli minibusem tam i zpět, v ceně je čínská průvodkyně (zřejmě mluvící anglicky), vstupenka na zeď, není v ceně lanovka. Je to příliš drahé, linkovým autobusem jsme jeli tam a zpátky obě cesty za 32 RMB / osoba. Jen byla potíž najít malé autobusové nádraží, podle informací z internetu jsme to hladce nenašli. Protože jsme předpokládali problém, ráno bychom autobus těžko našli do odjezdu, věnovali jsme tomu předešlé odpoledne hodinku a ráno jsme šli na jistotu. Rozdíl v ceně je obrovský, servis z hotelu by nás stál: 3 x 320 + 3 x 60 + 3 x 50 = 1290 RMB (4125 Kč), nás to stálo 3 x 32 + 3 x 60 + 3 x 50 = 426 RMB (1363 Kč), což je velmi výrazný rozdíl. Jediná výhoda je v tom, že minibus nestaví na zastávkách a kousek jede po dálnici, takže doprava je asi o 30 minut rychlejší.

 dsc_9486.jpg   dsc_9492.jpg

Nahoru jedeme kabinkovou lanovkou za 60 RMB (190 Kč), vstupné na zeď 45 RMB / os. (135 Kč). Na plánku je vidět uprostřed vlevo jedna lanovka a vpravo druhá lanovka, náš plán je jednou nahoru a druhou dolů.

Počasí je nádherné, velmi dobrá viditelnost, což prý nebývá tak často. Je trochu tepleji, než jsme zvyklí, ale protože mírně fouká, je to příjemné.

 dsc_9517.jpg   dsc_9533.jpg

Zeď se klikatí po hřebenech hor kam až oko dohlédne. Opravený úsek pro turisty má několik kilometrů, původní neopravená zeď je někde schůdná po vyšlapané cestičce, jinde je neschůdná, zarostlá tak, že je porost neprůchodný.

 dsc_9577.jpg   dsc_9550.jpg

Na velmi strmé úseky přidali pro bezpečnost turistů zábradlí. Schody jsou často 30 cm a víc vysoké, lezeme někdy i po čtyřech.

Úsek Mutianyu Great Wall byl postavený během roku 550 - 570. Během vlády Dynastie Ming byla tato část zrekonstruována a úplně dokončena v létech 1368 až 1664. V té době bylo celkem zrekonstruováno 1000 km zdi včetně Mutianyu. Poslední obnova úseku Mutianyu Great Wall byla provedena v letech 1982 až 1986. Turisticky zpřístupněný úsek je 2,25 km dlouhý, je na něm 22 strážních věží, vždy po 100 metrech. Zeď je 7 až 8,5 metrů vysoká, koruna je široká 4 až 5 metrů. Na několika místech navazují příčné obranné zdi se strážními věžemi kolmo k hlavní zdi. Je postavena převážně ze žuly.

FOTOGALERIE JE ZDE.

 Zakázané město

Ráno jdeme pěšky na náměstí Nebeského klidu, bydlíme kousek od centra. Původně tato plocha tak velkým náměstím nebyla. Byly zde kanceláře a různé provozní budovy císařství a jen na severní straně v roce 1415 běhen vlády dynastie Ming a před ní bylo malé náměstí. Dnes je více než čtyřikrát větší, celkem má 440 000 m2 880 x 500 metrů. Na jižní straně stojí Zhengyangmen Gate Tower, od této brány po levé straně je mauzoleum Mao Ce-Tunga (postavené po jeho smrti 1976), dále po pravé straně ústřední výbor Komunistické strany Číny a půl kilometru naproti (to je šířka náměstí) je Národní muzeum Číny.

 nebesky-klid.jpg

Uprostřed snímku je brána do Zakázaného města.

Náměstí před bránou do Zakázaného města vzniklo v roce 1651 a od roku 1959 má dnešní podobu. Byly zbořeny blízké budovy a byla vytvořena plocha, na kterou se podle požadavku Mao Ce-Tunga muselo vejít nejméně 600 tisíc lidí. Byl zde také postaven Památník lidových hrdinů.

První zaznamenanou událostí na náměstí byly květnové protesty čtvrtého hnutí v roce 1919, 1.října 1949 zde Mao Ce-Tung vyhlásil Čínskou lidovou republiku, v roce 1976 zde byly protesty po smrti premiera Zhou En-laje. Největší protesty zde proběhly v roce 1989, které byly vojensky potlačeny a mnoho lidí bylo usmrceno. Z té doby je známý snímek civilisty, který zastavil jedoucí tank tím, že se před něj postavil. V roce 2001 zde došlo k sebeupálení a drobný incident zde byl i v roce 2013. Aby tyto aktivity byly likvidovány v zárodku, pochoduje po ploše po svých trasách množství policajtů, mají po sto metrech rozmístěny hasicí přístroje a jistě je tady také velké množství tajných. Na mostě před bránou do Zakázaného města jsou po obou stranách a naprosto bezostyšně a bedlivě sledují cizince.