Co jíme ve zdejších restauracích, doplněno 13.6.
Stravování je v Číně jiné než v Evropě. Jistěže v Praze je spousta zahraničních restaurací, ale ty běžně nenavštěvujeme, mají často přemrštěné ceny. V kosmopolitní Šanghaji je způsob stravování v restauracích zaměřených na gastronomii jiných zemí naprosto běžný. Proto tyto restaurace navštěvujeme také a protože je to pro nás trochu exotika, popíšu níže, jak to v takových zařízeních funguje.
Na nudlích u urgujských muslimů
Dnes jsme domluveni s Jardou, že přijedeme v poledne k TRW a půjdeme s ním na oběd do rodinné muslimské restaurace na výborné nudle.
Není to nijak exkluzivní restaurace je to spíše takové rychlé občerstvení. Výběr je asi ze 60 jídel, převážně jídla s nudlemi, ale i s rýží, v různých variacích se zeleninou a masem vepřovým, hovězím nebo jehněčím. K jídlu je vždy naléván silný masový vývar. Hosté s ním zapíjejí oběd. Starší vousatý muslim, pravděpodobně šéf, jen pomáhá a předává (hlasitě huláká) objednávky ženským do kuchyně. Mladá paní roznáší jídlo s kolegou, jeden mladší dělá kasírku a starší dělá ručně nudle. Je to úžasné, jak po několikátém přeložení těsta má svazek nudlí 1,5 metru dlouhý, ten hodí rovnou okénkem do hrnce s vařící vodou a v kuchyni to za chvilku vyndá muslimka jako jednu porci na talíř. Protože sem chodí hodně cizinců zaměstnaných v okolních podnicích, je to pravděpodobně známka dobré kvality jídla.
Objednáváme si samozřejmě nudle, já mám s jehněčím a mladým česnekem, paprikou zelenou, červenou a koriandrem. Ilona také jehněčí s mladou cibulkou, Jarda hovězí se zeleninou a Lída jehněčí také s česnekem. Jídlo je prvotřídní chuti, protože už hůlkami vládneme jako číňani, nedělají nám problém ani nudle. Mám sice na košili malý flek ale to je tady normální, v metru po obědě se hned pozná, kdo měl k obědu nudle. Na závěr dopijeme polévku a jdeme do TRW na kafe. Ve vstupní hale je malý bufet, kde si dáváme kapučíno.
FOTOALBUM - na nudlích u ujgurských muslimů.
Ujgurové pocházejí z hor Altaje a stepí Mongolska. Jejich předkové byli kočovné kmeny z Turkestánu a kdysi zaujímali důležité místo mezi asijskými národy. Dnes žije většina Ujgurů v čínské provincii Sin-tiang. Ujgurové mluví vlastním jazykem ujgurštinou, který zapisují arabským písmem.
Korejské BBQ
Většina z nás tuto zkratku zná, nebo slyšela, ale málokdo ví, co znamená. Tedy co jsem k tématu našel: slovo barbecue má původ dosud nejasný. Pravděpodobně pochází z indiánského slova Barabicu, které vyjadřuje "Posvátné ohniště". Na něm se připravovalo maso pro určité slavnosti tak, že se vložilo do jámy, zakrylo listy a na to navršil oheň. Po několika hodinách bylo maso pečené. K nám se rozšířilo BBQ, tedy grilování na otevřeném ohni s použitím speciálních BBQ omáček, z anglosaských zemí.
Restaurace s BBQ večeří není nic jiného, než malá grilovací párty. Neviděl jsem tam sedět u stolu samotného člověka, ten se půjde asi najíst tam, kde dostane na stůl jídlo hotové.
V této restauraci je uprostřed každého stolu nerezová poměrně dost hluboká "mísa". Do té přinesou nádobu plnou rozžhaveného dřevěného uhlí. Zespodu udržuje rozpálené uhlíky regulovatelný ventilátorek. Ohniště zakryjí pečící deskou s otvory a můžete začít grilovat. Desku během večeře několikrát vymění za čistou, bez napečených kousků masa. Samozřejmě si nejdříve objednáte, co budete večeřet, v nabídce jsou snad všechny druhy masa, houby, zelenina a některé rybí speciality. Maso je nakrájené na tenké plátky, už připravené, naolejované. K tomu dostaneme různé omáčky a přílohy, část je automaticky ke každé objednávce, jiné dostanete k vaší objednávce. A samozřejmě k pití jsou v nabídce různé alko i nealko nápoje.
My si objednáváme maso a přílohy pro čtyři lidi. Na tácu je několik druhů masa vepřového, hovězí, jehněčí, žampiony, olihně, paprikové lusky, slanina. K tomu jsou rýžové nudle ve velmi chutné omáčce, zelenina neznámého původu, mořské řasy, salát a několik omáček. Sojová s drobně nasekanou cibulkou, ostrá konzistence džemu a nějaká nedefinovatelná žlutá polohustá omáčka, nedokázali jsme určit podle chuti původ, chutnalo to jako rýžová voda s rozmixovaným žlutým ovocem bez chuti. Já to snědl, protože to bylo určitě zdravé a dobré na trávení, ostatní to nechali. Jen jakési nudlové válečky pravděpodobně z rýžové mouky (průměr asi 1,5 cm a dlouhé 12 cm) v červené nijak nechutnající omáčce s nedefinovatelnou zeleninou jsem jen ochutnal několik kousků. Chutnalo to jako nevytvrzený modurit v červené omáčce, ne v rajské, tu chuť to nemělo.
Čínská restaurace.
Večer jdeme na večeři s Lídou a Jardou. Jedeme metrem okružní linkou číslo 4 a vystupujeme na stanici Shanghai Indoor Stadium, což je Šanghajský krytý stadion. V nedaleké budově v obchoďáku je spousta restaurací a fitnes a dalších zařízení, Jarda má vyzkoušenou jednu dobrou restauraci. Dole v hale lítá na "gumicuku" holčička nejméně 6 metrů vysoko.
Jarda objednává rýžové víno ve džbánu, jehněčí polévku s masem rýžovými nudlemi a koriandrem, jsou k ní suché placky, které si každý naláme podle chuti. Dále dušené sojové boby s mrkví a cuketama, pečeného králíka, knedlíky plněné hovězím masem a pivo. Pokud si tady objednáváte jakékoliv maso, je buď rozsekané na kousky i s kostma, takže musí člověk dávat pozor, nebo pokud je vcelku, je tak měkké, že jde oddělovat od kosti hůlkama. Oni umějí hůlkama jíst a uždíbnout i biftek ale já bych si to neobjednal, musel bych ho vzít do ruky, jako placku. Ještě objednal čínskou černou houbu s bambusem a feferonkami. V každé restauraci jsou přímo vidět kuchaři, kteří jídlo připravují, v lepších jsou za sklem. Tady je sedm kuchařů, jeden dělá nudle, mlátí s tím, jako by mu to těsto ublížilo, jiný je vyndavá z obrovského hrnce rukama v rukavicích a připravuje obrovské porce na talíře. Číňané jedí hodně nudle, tedy spíše špagety, někdy jsou to široké špagety. Když má Jarda k obědu špagety, přijde vždycky pokecaný, v metru poznáte po obědě, kdo měl k jídlu špagety. Až si je někde objednám já, tak vytáhnu vlastní vidličku, doma v Jablonci jsme zkoušeli jíst špagety hůlkama a to nezvládneme. Jedí se tak, že si podáte začátek špaget do úst a pak je srkáte, jako malé děti. Konec musíte "řídit" a přidržovat hůlkami, právě to je ten okamžik, kdy vám plesknou do tváře, pokud jste moc hrr a šup, flek na košili je tady.
Thajská restaurace
Dnes zkusíme thajskou restauraci. Design restaurace je poněkud podivný, ke stolům se leze přes takovou bednu dobře 60 cm širokou a půl metru vysokou, pro mně pro dědka, je to skoro pohroma. WC nemají v podniku, ale musí se ulicí asi 200 metrů na veřejné záchodky, no nic moc, ale už jsme se s tím setkali u McDonalda. Asi mají v Číně jiné normy.
Dáváme si z výběru thajských jídel, Jarda rybu na roštu, Lída thajský biftek (je to rozsekané hovězí, skoro mleté), Ilona nějakou míchanou zeleninu, má tam druh, který jsme ještě neviděli a já polévku z kokosového mléka s mořskými plody a karamelizovaného lososa na nudličkách asi dýně, nebo něco podobného. Předkrm máme krevety z roštu na kyselém a pálivém zelí a nějaké pití. Celkově jsme spokojeni, ale zase že by to až tak bylo . . . no už sem nepůjdeme.
Korejská restaurace
V této restauraci jsme si opravdu pochutnali. Porce byly veliké, ženské to dokonce ani nesnědly a nechali jsme si to zabalit sebou. Vybírali jsme z pěkně jasného jídelníčku, kde vidíš, co budeš jíst a přitom popíjíme teplý vývar z nějakého obilí, či co je to, ten je zdarma a kolik sneseme. Ale stejně jsme byli překvapeni, protože korejskou kuchyni neznáme. Lída s Ilonou si dali v podstatě stejné jídlo, jen Ilona neostré, Jarda měl mleté vepřové se zeleninou a rýží, já bohatě pečeného vepřového na bylinkách na rýži a navrch vyklepnuté vejce.
Zatímco v čínské kuchyni je rýže jako podklad pod maso, rybu, mořské plody a další, v korejské kuchyni je rýže součást jídla, vlastně hlavní součást. Jídlo bylo podáváno v mísách, ve ktrých bylo připravováno, takže musely být vsazeny do dřevěných rámů a mísy, které měli ženské, měly ještě ochranný kryt z kartonu proti spálení. Ještě dlouho po dojedení jsem měl mísu horkou, že jsem se jí nemohl dotknout. Jídlo bylo vynikající, porce obrovské, a nebylo to drahé, jedno jídlo v průměru za 100 Kč (po přepočtu).
České pivo v Šanghaji
Dnes jdeme na večeři do restaurace, kde mají české pivo. Majitel je američan, který si pivo z Evropy nechává dovážet, byl nějaký čas u nás a české pivo si oblíbil.
Dnes má akci "all you can eat" - sněz to na co máš chuť, tento způsob je hodně rozšířený v americe, zaplatí se určená cena a hosté snědí to na co mají chuť. Američan volal Jardovi, znají se z hospody. Objednáváme si celý jídelní lístek, zase až tolik toho není. Minihamburgery, takos - mexické kukuřičné placky, plněné masem a zeleninou, kuřecí křidélka, masové kuličky v červené pálivé omáčce, nějaký salát a jako bonus navrch výborná marinovaná žebra. Kdybychom si dali jen jedno nebo dvě jídla, platíme stejně, tak jsme si dali celou nabídku.
A to proč jsme sem přišli je české pivo. Skutečně tady má Rohozec, Regent a Vyškovské. Tak jsme to zkusili a jóóó, jó, je to pivečko.
Fotky jsou Fotoalbum
