Na čínské svatbě
Dnes jsme dávali dohromady pár potřebných věcí, jako SIM karty do telefonu, kdybychom se ztratili, tak abychom si mohli Jardu nebo Lídu zavolat. Peníze pro nás v bance vybral a musel jsem s Jardou řešit, jak obejít blokované stránky. Tady je na internetu cenzura jako bič, nejde nic od googlu, tedy ani přihlásit se na psaní příspěvků na tento blog, nejde facebook atd. Skype jde, což se divím, ale určitě to někdo sleduje, když jsem mluvili se švárou přes kameru na Skype, tak to jednu chvíli vypadlo, asi to úředník nestačil překládat, co jsme plkali (dělám si srandu). Chytrý chlapci si ale umějí poradit, Jarda za 33,6 dolarů na rok má americkou bránu vpn bez omezení cenzůrou a já se na jeho jméno přihlašuji, teď jsem na netu jako kdybych seděl v Tokiu, tam žádná omezení nejsou. Máme k dispozici pět destinací.
A odpoledne jsme jeli na svatbu, ženil se Jardův kolega z práce. Ono je to s čínskou svatbou trochu složitější, zkusím to popsat, jak to chodí a co jsem si zapamatoval.
Když spolu dva chodí a chtějí se vzít, tak se nejdříve zaslíbějí. Pak je povinností budoucího ženicha našetřit a pořídit byt, budoucí nevěsta zase výbavu, rodiče pomohou. Pak se teprve zasnoubí a po nějakém časem proběhne občanský sňatek. Pak společně šetří na šaty, hostinu a focení. To je stojí desetitisíce, takže vlastní oslava svatby je zpravidla až za půl roku a víc. Na tuto oslavu pak zvou své přátele, příbuzné, kolegy z práce atd. A na takové oslavě jsme právě byli. Dopoledne od 11 hodin to bylo jen pro vlastní rodiny a od 17 hodin pro ostatní. Probíhalo to v hotelu v Šanghaji asi 40 km z centra, jeli jsme hodinu metrem a pak taxíkem a nemohli jsme to najít. Až Jarda zavolal svého čínského šéfa a ten na nás čekal venku.
Slavnost se odehrávala v hotelové hale - restauraci, u každého stolu sedělo deset lidí a bylo obsazeno 40 stolů, na naše poměry dost pořádná svatba.
Čínské stolování je trochu jiné než evropské. Sedí se u kulatého stolu kolem dokola, uprostřed je otočná skleněná deska průměr asi metr a na tu nosí roznašeči jídlo jedno za druhým, každý si bere co chce, otočí si tu desku k sobě a nabere si, na co má chuť. Samozřejmě se jí hůlkama, něco nabrat a přendat si na svůj talířek je někdy horor, tedy pro nás. Trochu jsme doma v Jablonci trénovali, ale v praxi je to jiné. Pokusím se popsat, jak ta slavnost probíhala a co se jedlo. Fotil jsem z místa od stolu, ale problém byl se světlem, nemohl jsem používat blesk, natáčeli to profíci na video, měli i reflektor s osvětlovačem. A měli samozřejmě profesionálního fotografa, nikdo tam skoro nefotil, ačkoliv číňané jsou vášnivými fotografy, všichni důležití dostanou později balík fotek.
Usadili nás blízko rodiny, vedle rodiny šéfa z oddělení TRW. Nevěsta a ženich vítali hosty a pomalu jsme se seznamovali s nejbližšími přítomnými. Předali jsme nevěstě náš svatební dar, který převoz do Číny bohudíky přežil. Vzali to jako vzácnost, protože na čínské svatbě se dary nedávají, po skončení při rozcházení se ženichovi předávají červené zlatem zdobené obálky s penězi, ale když už jsme byli my evropané pozvaní jako nějací exotičtí hosté, tak jsme si to mohli dovolit, dát jim dar.
Čínská svatba je především o jídle. Mají také řadu zvyků, moderátor na pódiu to dirigoval a také tam seděl DJ, sice jen s počítačem a pouštěl hudbu na dané téma. Nerozuměli jsme s Ilonou pochopitelně tomu co komentoval a hlásal, ale atmosféra to vysvětlovala sama.
Slavnotstní bránou přišel ženich, pak otec přivedl nevěstu a ženich si pro ní šel. Pod girlandami z květů probíhal slib a potom prošli středem kolem nás na pódium. Drůžička, která nesla nevěstě vlečku, nesla prsteny a ty si nevěsta se ženichem vyměnili.
Společně nevěsta se ženichem nalévali šampaňské a připili si jako u nás na tykání a s nimi celý sál, bohužel čínskou symboliku neznám.
Nevěsta se dvakrát převlékla, nejdříve do modrých šatů a nakonec do červených. Společně ještě zapálili ohňostroj a nakrájeli dort.
Pak přišli rodiče a byli všem představeni. Rodiče nevěsty přijímali do rodiny ženicha a stejně i druhá strana přijímala nevěstu, stáli proti sobě a museli zvolat "papá" - "synu", "mamá" - "dcero" a nakonec se všichni dohromady objímali.
Zapalování ohňostroje.
Teď stručně o jídle. Na stůl, stejně jako na ostatní stoly, bylo postupně naloženo: půl vařené hovězí hlavy i se zubami a jedním rohem - maso nakrájené a vložené dovnitř, vepřové koleno pečené na bylinkách, želvy na rýži se želvím vývarem, vařené kousky hada s bambusem, krevety na špejli grilované, rýžová polévka s rýžovými knedlíčky, královské mušle s rýžovými nudličkami, dlouhé fazolové lusky s kořením, něco jako salát z rukoly, pravděpodobně hovězí vývar s nějakými noky (byly v tom nasekané kousky masa s kostí), fialové kuličky asi z rýžové mouky obalené v nějakém koření, pečené kuřecí dolní čtvrtky, výborná celá ryba s nějakým zeleninovým kořením, sladké knedlíky z kynutého těsta plněné celým vařeným žloutkem, další tác s kousky jehněčího masa a ještě další a další speciality. Veškeré maso je uvařené či upečené tak doměkka, že jde oddělovat hůlkami od kosti. Je použito mnoho různého koření, někdy námi neurčitelné chuti, ale pokrmy jsou lahodné. Salát z dušeného bambusu, jiné saláty, červený meloun a další.
Každý u stolu má před sebou talířek a misku s porcelánovou lžící a hůlky, jedna sklenice dvoudecka na všechno co se nalévá. Ono toho k pití moc nebylo, oni u jídla vůbec nepijí (dávají si různé polévky do misky a z té pijí), ostatně ani jinak moc nepijí. Na stole jsme měli dvě piva, to se rozcmrndalo do skleniček a Jarda pak někde splašil další dvě piva, naštěstí s námi u stolu seděl jen jeden dospělý chlap (a ten nic nepil), jeho manželka a asi dvanáctiletý syn a ostatní byly slečny, Jardovy kolegyně z práce. V trhacím obalu je vlhčený (skoro mokrý) velký ubrousek. Číňané jedí tak, že hůlkami si berou ze společného otočného tácu to co si k sobě otočili a rovnou to jedí. My jsme si to ze začátku dávali na talířek, ale když nám zbývaly kosti a různé věci nepoživatelné, nechávali jsme to na talířku a jedli jsme jako oni. Trhací práci hůlkami na vepřovém koleně jsem musel jednu chvíli vzdát, protože jsem nebyl schopen hůlkami kus urvat, ale za chvíli, když to někdo zase narušil, tak jsem se k tomu úspěšně vrátil. Ilona tomu moc nedala, rybu nemusí, hady taky ne, o želvě nemluvě a než by zápasila s dloubáním masa, tak raději jedla knedlíky a polévky a čekala, až jí maso nadloubám. Já jsem tedy ochutnal všechno, kdy se to poštěstí tohle vyzkoušet. Zapíjeli jsme kořalkou Bai Džou, má 52 % a je pěkně hnusná, smrdí jako kdyby byla pálená z kravince.
Obrázky jsou ve fotoalbu: Fotoalbum
Ještě musím vzpomenout, že moderátor pořádal různé soutěže, DJ hrál skladby a lidi hádali a vyhrávali plyšové dárky a byl tam celkově takový společenský program. Při tom se jedlo a hlučelo, tleskalo, my nevěděli proč, tak jsme tleskali raději víc. Moderátora jsem nakonec tak zaujal, že poslední plyšovou lišku jsem dostal já, tak jsem se s ní postavil a mazlil a všichni tleskali, zkrátka legrace.
Lištička a žirafka s námi jedou metrem domů.
Všichni jsme to přežili bez úhony.
